Výlet na Karlštejn
Autor: Admin (mailto:admin@tulaci.org),
Téma: Zápis
Vydáno dne 07. 11. 1992 (2694 přečtení)
I výlet na Karlštejn v listopadu patří k oddílovým tradicím.
Sraz byl na Kačerově, kam se dostavilo 5 Bobrů a 2 Medvědi. Jeli s námi ještě dva Zálesáci z Petrovic – Peters a Jirka. Metrem jsme se dostali na Smíchovské nádraží. Vlakem jsme jeli do zadní Třebáně a odtud jsme se vydali Po žluté přes most přes Berounku směrem na Karlštejn.
Po cestě jsme s Golemem a Ingoustem pokračovali v etapě Osídlení Wahagánie. Golem pokračuje z místnosti. Rozstřílel zámek dveří a vydal se jeskyní. Jde opatrně, protože se cesta kolem něj houpe. Nakonec došel ke mříži. Míří na něj dvě hlavně a počítačový hlas se jej ptá, co si přeje. Chce-li jít dál, musí do misky, která vyjela, vložit čtyři mince rodu Sterpelijů. Golem se tedy vrací. Mezitím se za ním vypravil Ingoust, který má také plynovou masku. Ingoust se teď vrací pro zbylé mince. Když se s nimi vydává zpět, navrhuje Ballu Golemovi, aby mu poslal rourou svoji masku, aby se tam dostal taky. Golem to udělal. Ballu si ještě nechal Po laně vytáhnout svého psa Ajlera. Pak se vydali k mříži. Mince vložili do misky a byli puštěni dále a mince jim byly vráceny.
Pokračovali dál v cestě. U ohýnku našli indiána Karelba, který raněn umírá. Zranil se o otrávený bodec, který byl v drnu, o který zakopl. Poradil Golemovi a jeho společníkům, aby se vrátili pro své druhy. Žádná z předchozích výprav se totiž takto nerozdělila. A Karelba také k jedné patřil. Golem se svými druhy se vrací. Mají to ztíženo tím, že při cestě sem je v chodbě Ballu upozorňoval na dráty přes cestu. Ingoust pak do jednoho z nich z bezpečné vzdálenosti střelil. V tom místě se chodba zasypala.
Deset dní teď pracují, než se proházeli chodbou. Potom přicházejí do místnosti s rourou. Ingoust chce jít pro své druhy dál, ale Golem mu vysvětluje, že to není rozumné. Dělají jediné možné řešení a posílají své dvě plynové masky rourou. Já s Oralbem se v nich vydáváme za nima. Před tím ještě taháme rourou zásoby a psy. nakonec ještě posíláme masky Charchilosovi a Choraldovi. Za chvíli jsme zase pohromadě a jdeme za mříž a chodbou ven. Míjíme hrob Karelba a Po několika dnech, kdy Oralbe ulovil koně, na kterých teď jedeme, i zvěř, kterou jíme, přijíždíme k hradu.
Padací most je vytažen. Nakonec nám jej spouštějí. Žije zde vetchý stařec Gandelas se svým čtrnáctiletým vnukem Pereldem. Ten spouští a vytahuje padací most.
Golem se ptá Gandelase na komnatu s pěti bojovníky, o kterých slyšel od Karalba. Gandelas o nich neví. Říká, že jeho hrad má 106 komnat. Ta poslední je tajná a nikdo do ní nesmí vstoupit. Klíč od ní hodil Gandelas raději do hladomorny. Já jako šaman se spojuji s Manitúem a zjišťuji, že v komnatě je tisíc zbrojnošů. Pokud někdo komnatu otevře, tito zbrojnoši vyženou všechny obyvatele bez všeho z hradu. Ingousta, který se spouští do hladomorny pro klíč, informuji, že nejspodnější místnost hladomorny, kde je klíč, je zamořena morem. Ingoust se radši vrací.
Gandelas mi ještě půjčuje křišťálovou kouli, z které zjišťuji , kde se komnata nachází. Ingoust zatím hraje s Pereldem kuželky. Vydáváme se na další cestu. Dojeli jsme k průsmyku, kde je pevnost. Po kratším rozhovoru Golema a Ingousta se zbrojnoši, nás přijal velitel. Řekl nám, Po té, co si prohlédl čtyři mince, že nás pustí dál, pokud podstoupíme v jedné komnatě souboj proti pěti jeho bojovníkům a pokud v aspoň čtyřech případech vyhrajeme. Jinak máme možnost se vrátit zpět.
Souboj přijímáme. Bude to ruční souboj muže proti muži a jednoho jinocha s jinochem Ingoustem. Protože podle pravidel Osídlení Wahagánie potřebujeme na souboje hrací kostku a tu s sebou nemám, bude se souboj konat až na schůzce. Pokud nesplníme podmínky, tj. alespoň čtyři vítězství, prohlásil náčelník Ireverů, že zemřeme.
Tolik část legendy. My při ní stále pokračujeme Po žluté cestě až jsme došli na louku, kde je kříž a dvě lavičky. Tady začínáme po krátké svačině hrát hry.
Nejprve hrajeme Na šlechtice. Po dvou „revolucích“ je konec a hraje se Popoahakapiu. Bobři proti Medvědům a Zálesákům. Po vyrovnaném začátku nakonec získali Bobři náskok a vyhráli 14:7. Jako třetí hra se hraje Boj o vlajku, na který jsme se přesunuli do lesa. Hned na začátku Po souboji Golem – Ingoust zase Ingoust reaguje svým svérázným a hlavně nevhodným způsobem. Za chvíli si ale vše s Golemem vysvětluje a další průběh hry je zachráněn. Hra končí v poledne. Opět vyhrávají Bobři.
Obědváme. Někteří jednotlivci na louce válejí sudy a zápasí, jiní si jsou sbírat kameny pro vyhlášenou střelbu na písmenka. Ta se koná hned Po tom, co jsme dojedl i já. Někteří jedinci zdržují, protože nemají nasbírané kamení. Střelba na písmenka Po chvíli vůbec nezajímá Vítka, který si nakonec vybaluje jídlo a obědvá.
Písmenka jsou vystřílena a pokračujeme v cestě na Karlštejn. Kupujeme si lístky a necelou hodinu čekáme na prohlídku. Prohlédli jsme si studnu a vyfotili jsme se. Pak sedíme na lavičce. Golem sbírá Vítkovi slušňáska. Docela by mě zajímalo, jestli Vítek vůbec ví, za co mu ho Golem sebral. Pokud ne, měl by se ho dodatečně na to zeptat.
Dočkali jsme se prohlídky. Všichni se zájmem sledují průvodce. Slyšíme o vandalském počínání návštěvníků, kteří zničili kapli, která je už několik let v rekonstrukci. V jiné kapli se přece jen zastavujeme. Dva hoši nevědí, že muži ani chlapci nevstupují do kostela s čepicí na hlavě. Po mém upozornění si čepice sundávají.
Prohlídka konči ve tři hodiny. Do Srbska na vlak to máme akorát. Na Karlštejně bysme se sice mohliještě zdržet a pak jít na vlak na Karlštejn. To by ale pak bylo času zase až moc, protože nádraží je od hradu asi 1,5 km a na hry tu není moc vhodné prostředí.
Srbsko je asi o kilometr dál, než jsme předpokládali, ale vlak jsme stihli. Koupil jsem lístky a ještě byl čas na oznámkování výletu. Průměr je 1,57. Pak vyhodnocuju výlet. Blahopřeju Vítkovi k jeho narozeninám. Škoda, že se ke mně nikdo nepřidal. Očekával jsem, že se připojí další gratulanti. To je trochu stínem, ale zároveň oceňuji, že nikdo netropil oslavenci různé nemístné žertíky, jak se to někde dělává.
Vítek dostává slušňáska za svůj vztah k oddílu. Už na schůzce řekl, že ten výlet jsme mu dali k narozeninám. Jak to kontrastuje s bývalými Medvědy, kteří se loni omlouvali za nepřítomnost na schůzce a jako důvod uvedli, že měli narozeniny. Oddíl či družina jim nebyly dost dobré na to, aby je oslavili s nima. Od Vítka je to milý pocit vděčnosti za moji práci pro oddíl. Bohužel tento pocit je v našem oddílu velice ojedinělý. Práce vedoucího je většinou členů považována za samozřejmost a Ingoust považuje toto udělení slušňáska za malicherné. Já si však vztahu k oddílu cením, protože ten v současné době spolu s optimistickou náladou potřebujeme. A mě Vítkova slova v mé práci povzbuzují. Vím, že aspoň někdo, je v oddíle aspoň trochu spokojený.
Křivka výletem klesá. Je nás tu málo, účast je pouze 54%. Křivku snižuje 1 odebraný slušňásek, Ingoustův výstup v Boji o vlajku (Nebyl zbytečný? Nedalo se to rovnou řešit rozumnou dohodou?), o 4 body nezájem Vítka o střelbu na písmenka a o tři body to, že nikdo kromě mě nepopřál Vítkovi n narozeninám. Křivku naopak zvedá o 1 bod známkování, 1 udělený slušňásek a pár hochů o 2 body tím, že se zapojili do slovních her, které jsme hráli Po cestě do Srbska. Po výletu má křivka hodnotu 104, což je 4 body v plusu.