Oddílová mozaika - Ingoust (Filip Straka) - rádce Medvědů
Autor: Admin (mailto:admin@tulaci.org),
Téma: Zápis
Vydáno dne 14. 11. 1992 (2329 přečtení)
V oddílové mozaice si představíme dalšího člena oddílu, který pro oddíl udělalhodně.
Do oddílu vstoupil 20. 3. 1991, byl to tedy můj dárek k dvaatřicátým narozeninám (zpoždění pouhý jeden den). Narodil se 8. 7. 1980. Na rozdíl od Golema nebo Časomíry nebyl při svém vstupu do oddílu vůbec nevýrazný, ale naopak velmi osobitý. Vstoupil již do sloučeného oddílu Tuláci v době, kdy zrovna nepracoval družinový systém. O oddílu se dozvěděl také nezvyklým způsobem a to prostřednictvím Přehledu sportovních, turistických a kulturních akcí, který odebírala jeho máma.
Prostě řečeno, Ingoust vstoupil do oddílu v době jeho nejbouřlivějších změn, které nastaly po zimním táboře v Bublavě, který jsme uspořádali společně s Vlčaty. Další změnou v té době bylo, že jsme se stěhovali z Jižního Města na Novodvorskou. A datem přestěhování jsme oddíl rozdělili na dvě družiny – Bobry se schůzkami ve středu, které jsme vedl já a Kamzíky se schůzkami v pondělí, které vedl Kamzík.
Svoji přezdívku si Ingoust vysloužil krátce po svém vstupu do oddílu. Vělkou měrou se na tom účastnil Ingoustův první výlet do Srbska. Tento výlet si můžete v Ingoustově podání přečíst v kronice. Na tomto výletě se Ingoust projevoval velmi kladně. V obtížném terénu pomáhal nám méně obratným, tedy mě a Toničce. Po prohlídce jeskyní byl táboráček a u něj dostal svoji přezdívku Kamzík a Slušňásek. Při cestě zpět se pak probíralo, kdo ještě nemá přezdívku. Někdo z Kamzíkůpři tom nesměle navrhl pro Ingousta přezdívku Zrzek. Ta se mě ale krajně nelíbila, a jak jsme si všiml, tak Ingoustovi, který to zaslech, taky ne. Nikdo se k tomu nevyjádřil, tak se o tom už nemluvilo. Na příští schůzku přinesl Ingoust zápis výletu do Srbska. Nahlas jsme jej přečetli na schůzce a byl odměněn potleskem. Je napsán osobitým a svérázným stylem s jemným humorem. Využívám toho a navrhuji mu přezdívku Ingoust. která byla pod kladným dojmem z právě přečteného zápisu výletu jednohlasně schválena. A tak dostal přezdívku za zásluhu, tak, jak to má být (a ne nějaký Zrzek podle vzhledu, který se nedá ovlivnit a není nikoho zásluhou).
Ingoust má spoustu vlastností, velmi kladných i záporných. Dokáže velmi často provokovat, což pak končí špatně, protože provokuje většinou silnější jedince, kteří si to nenechají líbit. Na druhé straně dokáže být tahounem, který dokáže vedoucím pomoct víc než leckterý instruktor. To předvedl na táboře v Albrechticích. Bohužel je však poněkud nervově labilní a tak neunesl plnou tíhu táborového rádce až do konce tábora. Ostatně měl v oddílu pěkný výkvět – Pohorku a Lukáše. Z oddílu tam byl sám, protože Časomíra se na dobu tábora pokamzičil.
V dalších obdobích se Ingoust projevoval dosti přecitlivěle, velmi snadno se urazí a to ve většině případů pro hloupost. Na výletě v Polničce ale zachránil oddíl. Situace v oddílu byla velmi špatná. Zejména vztah některých Medvědů byl dosti špatný. Vyvrcholilo zde nevhodné chování Fida a Smíška. Počátky byly už v Kutné Hoře. Každý měl jeno narážky, z ničím nebyli spokojeni, ale pod nos si všechno nechat nachystat, to jo. Velmi těžce to na mě tenkrát dolehlo. Oddíl vedu už sedmý rok a s velkým nadšením. Je mi jasné, že vděku se za to člověk nedočká, ale aspoň slušné chování bych si za to snad zasloužil. Moje trpělivost a hlavně trpkost přetekla a tak jsem vyhlásil, že ke konci roku oddíl rozpustím. Všichni přitakávali a jediný Ingoust nad tím projevil lítost. Jediný on tenkrát řekl, že se mu v oddíle líbí. Uvažoval i o tom, po rozpuštění oddílu přejít do Zálesáků, které jsme založil v Petrovicích.
Když jsem se vrátili do ubytovny po sobotním výletu, kde jsem vyřkl své rozhodnutí, šel jsem chystat večeři. Ostatní si šli hrát do tělocvičny a čekali, až jim naservíruji večeři pod nos. Neměl jsme vůbec chuť jim říkat, aby mi šli pomoct. „Ostatně výletů už moc nebude“, řekl jsem si. Sám od sebe mi přišel pomoct Ingoust. Ten jediný tenkrát pochopil, oč jde. Snažil s epak přitáhnout k práci do kuchyně i ostatní. Povedlo se mu to pouze u Golema. Přesto svým přístupem k celé věci nahlodal mé rozhodnutí s oddílem skončit.
Pak přišel letní tábor, na který jsme jel jako jediný vedoucí s osmi dětmi. Tady jsme Ingousta opět skoro nepoznával, jak překypoval aktivitou a pomáhal mi s přípravou všech větších akcí. Pak s ek nám přidal Kamzík, ale to už nebylo ono. Druhý týden v Jesenících sice vařil, ale velice draho. Ingoust byl oporou i druhý týden při nákupech, např. při nákupu brambor, které si Kamzík zbytečně poručil a které jsme tam nakonec skoro všechny nechali.
Ingousta zřejmě oddíl hodně baví a je ochoten pro něj i dost udělat. Vyrobil například velmi pěkné diplomy za měsíční bodování. Má i velmi pěkné a osobité zápisy do kroniky, ale vypáčit z něj nějaký, je úplné nadlidské úsilí. Má dost aktivity k úspěšnému vedení družiny. Jeho humor však někdy přechází do provokací a sám někdy neumí legraci na svoji adresu přijmout. Jeho některé vtípky vůči mě jsou skoro až přehnané a na veřejnosti můžou působit pohoršení náhodných lidí. Když s emu pak zlomek toho vrátí např. ve hře osídlení Wahagánie, neumí to přijmout s humorem, jak je to myšleno, a uráží se. Teď narážím na epizodu, kdy ho lehce zranila Golemova vystřelená kulka letící rourou a vzápětí Golemem vhozené kamení, které zasáhlo jeho populárního psa spáče. Dále pak třeba okamžik hry Boj o vlajku, kdy dohodu s Golemem předcházela zcela zbytečná scéna, která mohla celou hru úplně pokazit. Dále bych mohl pokračovat urážlivou reakcí na mezipořadí družinového bodování, které po jedné schůzce a jednom výletu se ještě velice výrazně změní. To, že je po jedné schůzce někdo úspěšnější v soutěžích, vůbec nic neznamená. Otázkou je, jestli se na této příčce udrží i na konci měsíce.
Z epizody Osídlení Wahagánie vyplývá i Ingoustova zbyteřná nerozvážnost. V této etapě, nebýt zásahu Golema, by byl zastřelil převaděče, čímž by definitivně zmařil naděje na převedení Charchelosova syna do Wahagánie. Chvíli na to by byl zastřelil Traracha, což by také nemělo malé důsledky. Při nejmenším by naše výprava nezískala čtvrtou minci rodu Montariů. Rovněž pokus o zvednutí kamene, na který Ballu upozorňoval, nebyl nejchytřejší. Tyto neprozřetelnosti jsou myslím u Ingousta naprosto zbytečné. Ingoust má na to oddílu výrazně pomoct a je škoda těchto slabších vlastností. Vzhledem k Ingoustovým morálním vlastnostem, které Ingoust v oddílu prokázal, mě o to víc od něj zraňují a mrzí. Což se zkusit nejprve zamyslet nad tím, co chi říct a až pak to teprve říct. Což zkusit všechny konflikty nejprve řešit rozumnou dohodou bez předchozího urážení se a případných scének.
Na závěr ještě o Ingoustově přezdívce. Původní přezdívkou bylo Inkoust. Na táboře v Albrechticích jsme ale nechtěl být tak spisovný a do bodování jsme napsal Ingoust. To se setkalo zprvu s bouřlivým protestem, ale pak Ingoust upravenou přezdívku přijal. Tu pak ještě někdo občas upravoval do tvarů ing. Oust a ing. Chroust. To ale nic nemění na tom, že oficiální znění přezdívky je Ingoust.